Piňacoláda je na světě. Opět.

12. září 2017 v 17:20 | Piňacoláda |  A to je můj život
Ahoj světe, ahoj blogeři, ahoj lidičky,...
Jste tu?


Ahoj, jo, ano, už jsem to psala, ale jsem slušně vychovaná, a protože jsem slušně vychovaná, představím se vám. Nyní jsem asi 10 minut přemýšlela nad tím, jak by se mi asi mohlo říkat. Opravdu nevím. Tak budu Piňacoláda. Ač ji nemám ráda, asi nikdo s takovým jménem tu není a pokud je, předem se mu omlouvám. Kdysi jsem měla blog. Ještě jako malá holka a psala jsem o životě, rodině, přátelství, mých touhách. Bylo zde ještě více chyb než nyní a bylo tady moc soukromý, které se nelíbilo mé rodině. Musela jsem ho zušit. Ale byla to moje vášeň, můj druhý, opravdový život. Moji tehdejší SB mě milovali a já milovala je. Každý den jsem napsala článek. Byly často primitivní, ale říkali něco o mě. A na mě teď, po dlouhatánské době přišla chuť se někomu vypsat. Založení tohoto blogu trvalo chvilku. A mě je prozatím jedno, jak vypadá můj design. Opravdu. Já mám teď chuť psát. Věty, řádky, odstavce. Chci vám sdělit, jak chci žít svůj pozitivní život, jak chci mít tzv. positive vibes a nedaří se mi to. Tak v pátek mi například šéfová nabídla, i přesto, že jsem ve výpovědní době jinou pracovní pozici, řekla jsem jí totiž, jak moc jsem vyčerpaná a jak moc svou práci nezvládám, což je mimochodem krutá pravda. V pondělí se jí to jži tolik nelíbilo, měla totiž své dny. Nálada hýbe světem a svět je takový, jak se lidé vyspí, probudí, jaký mají den. A to mi trochu vadí. Já se taky každý den neusmívám, vlastně mám někdy zvláštní stavy úzkosti, ale snažím se s tím něco dělat a nezatahovat do toho své okolí. Můj partner by o tom možná mohl povídat... Promiň zlato, řekla bych mu, pokud by to někdy četl. Ale v práci prostě jsem profesion
ální. Ano promiňte, mě se ta věta před touhle tak moc nelíbí. Nejsem spisovatel, ale zpátky k tématu. V práci se snažím mít p
rofesionální úsměv, kteří moji klienti potřebují. My opravdu nemůžeme za to, že v našem domově jsou. A já nemůžu za to, že mám již první příznaky syndromu vyhoření. A nebo, nebo jsem si jen našla práci, která mě bude více bavit, která bude moje vysněná? Nevím, asi od obojího trochu.


Mnozí si stěžují na dnešní propršené počasí, ale proč? Však matka příroda si taky někdy musí poplakat a všem živým rostlinám a tvorům to nepřinese vůbec ni špatného, je to jen lehký, podzimní deštík. to je nepřizpůsobivost našeho národa, možná světa. My lidé si totiž stěžujeme na déšť když prší, na sluníčko, když je nám moc teplo, na vítr, mraky, mlhu, zataženo. A co vlastně chceme? Co vlastně chceme? Umíte na to někdo odpovědět? Já když čtu, slyším, poslouchám ty názory dnešních lidí, mrazí mě. Vše je pro nás špatné, nic se nám nelíbí. A já mám pak v tomto světě mít své vysněné positiv vibes ? Jde/lze to vůbec?

Prozatím se s vámi rozloučím, mám osobní povinosti, musím jít naproti mé lásce, zaslouží si to, za to, že mě učí býti lepším, pozitivním člověkem, poněvadž a protože proč se stresovat? Proč? Svět se nezboří, když šéfa pošlete na dovolenou do Prčic.

Ahoj, čau, Piňacoláda

PS: večer se možná podívám na ten design. Snad to ještě umím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 12. září 2017 v 23:47 | Reagovat

Pekny blog

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. září 2017 v 22:39 | Reagovat

Ahoj. Design bych prosvětlila - však to doladíš, věřím tomu :-)

3 Lydie Lydie | 14. září 2017 v 13:28 | Reagovat

My starší sledujeme Tv Šlágr....Piňakoláda jsou dvě zpěvačky a jedna k tomu ještě hraje na harmoniku.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. září 2017 v 20:44 | Reagovat

To je fakt. Kdo se dívá na šlágr tento název zná. Snad to neodradí ty hodně mladé a nebudou si představovat, že to píše někdo starší a to je v dnešní době nepopulární...Přeji hodně čtenářů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama